Carrokeel Aarkas-Eden

rodokmen

Narozen 18.12.2004 v chovatelské stanici Aarkas-Eden. Má skvělou povahu, je přátelský k nám, malinkým dětem i kočkám a přesto je dobrý hlídač, kterého se bojí každá nezvaná návštěva. Většinou se ale pro jistotu nikdo u našich vrat nezastavuje. Stačí totiž když se před bránou někdo mihne, Bertík probudí štěkotem Kikina a Kikin pak už jen 2x štěkne svým hlubokým hlasem a pak už nemá na koho štěkat. Na kočky je zvyklý od malička a proto se s nimi přátelí, ony ale většinou nechápou, že když se za nimi žene není to proto, že by je chtěl sežrat, ale proto, že si chce s nimi hrát. Pronásleduje takhle i Bertíka, ten má už ale méně sil na nějaké lítání a taky je tlustý jako bečka, takže to většinou po dvou přeběhnutích dvorka vzdává, vycení na Kikina zuby a zařve (aby Kikinovi došlo že je konec srandy) a odkutálí se někam na sluníčko kde s sebou plácne a dobíjí baterky.

Když Kikin není na svém území chová se vzorně, byl s námi na dovolené na Šumavě, kde běhal stále maximálně 5m od nás a vůbec neměl zaječí úmysly. Měli jsme strach co řeknou lidé, že není na vodítku a nemá košík, ale překvapilo nás, že z něj byli nadšení. Tedy až na jednu občanku SRN, která se zvednutýma rukama začala ječet když se k ní blížil. Jejího manžela to tak rozhodilo, že se vyčůral na kraj chodníku (naštěstí byl zády k nám, ale kolem té louže jsme prošli s otevřenýma pusama). Jinak byly reakce kladné a turisté milí a přátelští a Kikinek se mohl vyběhat do sytosti a bez tahání na vodítku. Po třech dnech pochoďáků jsme mu museli večer patlat bříška na tlapkách indulonou, aby si neošoupal nožky do masa. Roztavený alfalt na lesních cestách taky dělal svoje.

Co na Kikinovi nesnáším je to, když si mezi dveřmi obouvám boty a on ke mně přijde s hubou mokrou od vody (jak pil) a obalenou od hlíny (když si poté lehl na hlínu, nebo hrabal metro na zahradě), no a přátelsky olízne moji tvář a aby mi došlo, jak mně miluje, tak mně ještě během 30 vteřin párkrát oňuflá za krkem a na tváři. Nejvíc mně miluje když jsem namalovaná tak, že se mně nesmí dotknout ani vlastní manžel, aby mi nerozmazal šminky. To je fakt na zabití. Navíc než dojdu k vrátkům, tak mi 4x strčí čumákem do zadku, abych ho vzala s sebou a abych náhodou nevylezla alespoň jednou ze vrátek čistá. Nemusím snad ani psát, že nejvíc doráží a chce ven, když mám na sobě bílé oblečení, nebo mi hodně záleží na tom, abych neměla fleky.

Na fotkách, které jsou v albech se můžete podívat na to jak rostl a dále také na různé fotografie z různých období jeho života. Ve fotogalerii jsou také fotky pejsků našich přátel, Carrokeelovy rodiny a také fotografie z různých akcí, které stojí za prohlédnutí. Galerie budu průběžně doplňovat.

Zde jsou Kikinovy osobní stránky.

Zde si můžete prohlédnout alba: